Penzijní nesystém 

Pro připomenutí si shrneme situaci penzijného systému ČR, která trvala celé „dlouhé“ tři roky, tedy od 1.1. 2013 do 31.12. 2015. Počas tří let tu existoval systém tzv. „tří pilířů“. Tzv. první pilíř byl geniální v tom, že veškeré vybrané peníze plynoucí od lidí v produktivním (pracujícím) věku byly ihned přerozděleny jejich spoluobčanům v důchodovém věku. Nedocházelo tedy ke ztrátě vybraných peněz, nebylo je možné rozkrást, investovat do fondů, které by bylo možné později vytunelovat.  Další výhodou je, že stát takto ručí za to, že důchodce svou penzi dostane a to i v případě bankrotu země, což je v porovnání s ostatními systémy asi ta největší možná výhra. Za rok 2011 vyplatitl stát na důchodech 359,1 miliard korun, přijmy z pojištění však činily pouhých 319,5 miliard korun. Penze tak musely být financovány i z jiných zdrojů. Vláda se tedy začala zaobírat otázkou: „Kde jinde tyto peníze vybrat?“ „Jak lidi motivovat k dalšímu spoření, odkládání současné spotřeby na úkor pocitu, že za peníze odvedené státu se i současná, produktivní generace bude mít ve stáří lépe?“ Procentuálně bylo z hrubé mzdy každého občana odvedeno 6,5 % na důchodové pojištění, dalších 25% z hrubé mzdy zaměstnance bylo odvedeno zaměstnavatelem.  To, zda je to dostatečné množství na zabezpečení fungujícího systému nechám na posouzení každého z vás. Argumentem politiků se kromě nedostatečné vybrané sumy peněz stal i nepříznivý demografický vývoj, který odhadem ukázal na zhoršující se situaci prvního pilíře a jeho neudržitelnost v dalších letech. Prognóza ukázala, že bude v roce 2030 v porovnání se situací v roce 2012 až 60% obyvatelstva pasivní, tedy že na tuto početnou složku ekonomicky neaktivních lidí bude přispívat pouhých 40% pracujících. Pro doplnění je třeba říci, že v současnosti je situace opačná. Tedy že 60% populace financuje zhruba 40% obyvatelstva, které se nemůže zařadit mezi aktivně pracující. Nedostatečná vybraná suma peněz v rozpočtu spolu s demografickou prognózou tak vládě vehnala vítr do plachet. Ten vítr měl podobu valorizace, která se v letech 2013 až 2015 skládala jen z třetinového růstu reálných mezd.

A na světě byl problém, který se musel okamžitě vyřešit, pořádně ten selhávající systém vyztužit. Takže tu máme další (hned dva) pilíře. Druhý pilíř, který byl od 1. ledna 2016 zrušen s argumentem nízkého zájmu v podobě zhruba 83 000 investujících klientů fungoval následovně. Člověk, který se rozhodl důvěřovat tomuto typu zabezpečení tak spořil 5 % ze své hrubé mzdy z toho 3 % byly přesměrovány z průběžného důchodového systému a 2 % si klient musel přidat z vlastní kapsy. V hlavě přemýšlivců se tak může objevit otázka. A co s převedenými 3 % ? Kolik tedy dostanu z prvního pilíře? Bingo! Samozřejmě, že s převedenými 3 % klesá i výše vyplacených prostředků z prvního pilíře. To by ještě nebyla žádná katastrofa, ale jaká je tedy varianta toho, že přesunu peníze od státu jinam? Odborníci by vám to vysvětlili asi následovně. Těch zmiňovaných 5 % lze totiž investovat  do důchodových fondů, které s penězi zacházejí  dle kuráže účastníka. Je možné si vybrat investice do produktů, kterým se říká „bezpečné“ v podobě státních dluhopisů až po ty „méně“ bezpečné mající podobu akcií. Ale právě ta zmiňovaná „bezpečnost“ je hodně zavádějící. Neboť kdo vám zaručí v případě propojené Evropy, že v případě bankrotu např. Řecka, nebude mít vámi zvolená „bezpečná“ strategie podobu investice do dluhopisů právě jedné z upadajících zemí? To vám pak investice do akcií mohou s vyšším podstoupeným rizikem přinést i vyšší výnos a celá ta hra na bezpečí pak může vypadat úplně jinak. Jak již bylo výše napsáno, celý tento kolotoč investic, (který měl být navíc spuštěn až s dosažením důchodového věku a vyplácen po měsíčních dávkách do doby, než by dotyčný zemřel) byl od začátku ledna tohoto roku zrušen. Klienti o své peníze nepříchází, do září 2016 mají možnost zaslat penzijní společnosti, jak má s penězi naložit. Existuje více variant, například převod na bankovní účet, další investice do podílových fondů a nebo ještě záhadnější převod do (po této zkušenosti už asi méně důvěryhodného) třetího pilíře.  Třetí pilíř, nebo-li doplňkové penzijní spoření je složen dvěma typy penzijních fondů. Transormovanými a účastnickými. Transformované fondy, nebo - li fondy na základě „staré“ smlouvy uzavírané pouze do listopadu 2012 byli oproti „novým“ účastnickým smlouvám výhodné v tom, že nesměly ze zákona přinést ztrátu a klient z nich mohl 50 % svých úspor již po 15 letech spoření vybrat. Tyto výhody byly hlavním důvodem, proč se i přes existenci „nových“ smluv většina lidí rozhodla v transformovaných fondech setrvat. Účastnické smlouvy totiž nenabízely ani zdaleka tak výhodné podmínky, platil u nich přesný opak co u smluv starých – tedy nulová garance nezáporných výnosů a nemožnost vybrat polovinu naspořených peněz po 15 letech spoření. Paradoxně nulová garance nezáporných výnosů měla být trhákem, který měl lidi motivovat k přechodu na tento typ smlouvy. Jelikož fondy nezaručovaly výnos, mohly si dovolit investovat do rizikovějších aktiv a potenciálně tak přinést vyšší výnos klientům, přičemž přechod zpět ke staré smlouvě už nebyl možný. A jelikož se ani tato strategie nezdála budoucím penzistům dostatečně lukrativní, objevily se s prvním lednem další změny v už tak nepřehledného „systému“.

Říkáte si, že už by to stačilo? Že je těch změn od roku 2012 nějak hodně? Že za tohoto předpokladu se nelze spoléhat, že tento „vyztužený“ systém může fungovat po dobu dalších let, ne-li desetiletí, než se dostanete do fáze rádoby šťastného důchodce? Vůbec se vám nedivím! Ale přesto, pojďme do další fáze a představme si další „motivační“ změny tentokrát pro rok 2016.

Za převratnou novinku lze považovat změnu ve výši daňových úspor a stáním příspěvku, který samozřejmě stoupá s výší uložené částky. Nejnižší měsíční státní příspěvek je 90 Kč při spoření 300 Kč. Nejvyšší státní příspěvek přichází s uloženou částkou 1 000 Kč a je ve výši 230 Kč měsíčně. Základ daně si bude moct jednotlivec snížit až o 24 000 Kč při roční úložce 36 000 Kč. Možnost snížit si základ daně budou mít také zaměstnavatelé s daňovou úlevou až do výše 30 000 Kč za rok za předpokladu, že budou těmito penězi zaměstnanci do třetího pilíře přispívat.  No nezní to krásně? Peníze z každé strany? Podívejme se na to celé ještě detailněji. S růstem daňového zvýhodnění a státních příspěvků od nového roku porostou také poplatky za správu. Ty u transformovaných fondů vzrostou z 0,6 % na 0,8% z vkladu ročně. U doplňkového penzijního spoření to bude z 0,8 % na 1 % za rok. Poplatky z ročních výnosů pak stoupnou pouze u doplňkového penzijního spoření z 10 % na  15 % ze zisku. Další změna se bude týkat doplňkového spoření. Klienti těchto tzv. „nových“ smluv budou mít možnost dostat se ke svým penězům ještě před tím, než jim vznikne nárok na starobní důchod.  O peníze se tedy klienti budou moci přihlásit dosažením 60. roku. Peníze bude možné vybrat hned, avšak i tento postup bude mít háček. V případě, že by si člověk chtěl vybrat celou naspořenou sumu peněz hned, zaplatí za to 15 % daň ze zisku. Bude tak v jasné nevýhodě oproti tomu, kdo si zvolí výběr peněz formou doživotní penze v délce trvání alespoň 10 let.

Nevím jak vy, já v tom začínám mít celkem jasno. Stále měnící se podmínky, které se netýkají jen nově vznikající smluv, ale které zasahují i do smluv dříve uzavřených mě jen utvrzují v přesvědčení, že spoléhat se na systém změn není tím, po čem bych toužila. Ať už jste člověkem mladým, který snese větší hazard a riziko se svými penězi, nebo člověkem ve středním věku, který se už porozhlíží po vhodných investicích a zabezpečení na stáří, máte dle mého uvážení velkou šanci najít úložiště pro své peníze jinde.  Jak už jsem jednou zmínila, každý máme jiné potřeby, avšak za tu základní považuji svobodu v rozhodování, přístup k naspořeným prostředkům a to bez daně, která by měla být v tomto případě trestem za mé rozhodnutí, zkusit se zabezpečit jinak, nebo ještě hůře, potrestat mě ve stáří za to, že bych se ráda dostala ke všem svým naspořeným penězům.